Římskokatolická farnost Břeclav

Pozor, změna!

Ministrantská schůzka nebude tentokrát první pátek v měsíci, protože jsou dušičky, ale bude o týden později, tedy 9. listopadu! Zveme všechny ministranty. Začínáme po mši svaté v sakristii.

Celý článek

Každou sobotu od 19:30 do 21:00 probíhají zkoušky farního sboru mládeže.

Hledáme nové posily do svých řad. Všichni starší čtrnácti let, kdo rádi zpíváte nebo hrajete, jste vítání!

Těšit se můžete na spoustu zábavy i nového vedoucího sboru!

S jakoukoliv otázkou se můžete obrátit na Petra Kočiše

Celý článek

Pouti rodin se zúčastnilo zhruba pět rodin z břeclavské farnosti. Zde jsou postřehy:

Manželé Haladyovi: Katecheze otce biskupa Posáda byla moc zajímavá, ale je fakt, že dopolední program byl pro malé děti náročný. Naštěstí si našly pro rozptýlení s kamarády z farnosti.

Odpolední program byl moc pěkně připravený. Absolvovali jsme spolu s dalšími přáteli z farnosti trasu kolem rybníka, kde děti skvěle pobavilo představení Křemílka a Vochomůrky.

Manželé Kyliánovi: Na pouť rodin jsme se moc těšili. Přijeli jsme už v pátek večer, a tak jsme stihli alespoň část mše o smíření s kardinálem Dominikem Dukou. Měli jsme radost, že jsme na velkém setkání potkali mnoho dávných přátel. Velká setkání mládeže, národní i celosvětová, kterých jsme se v devadesátých letech účastnili, nás hodně pozitivně ovlivnili. Byli jsme proto rádi, že jela na setkání naše dcera. I když bylo velmi zvláštní přijet ne jako účastník či organizátor, ale jako rodič.

Zdravili jsme se i s otcem biskupem Pavlem Posádem, který na Břeclav pěkně vzpomínal a všechny pozdravuje.

Sobotní program pro rodiny mladí výborně připravili, sice bylo horko, ale v dešti by nám bylo mnohem hůř. Byli jsme rádi, že z Břeclavi nás přijelo pět rodin a potkali jsme tam také Lanžhotčany, s nimiž jsme plánovali autobus. Škoda, že nás nebylo víc, třeba se to podaří příští rok.

Otec Vojtěch Cikrle měl pro všechny slova povzbuzení. Společně jsme v modlitbě prosili o hodně Darů shůry pro nový školní rok (uf, prázdniny nějak utekly…).

Pro ty, kteří nemuseli s malými dětmi spěchat domů, byla nádherným zakončením dne večerní adorace.

Při nedělní mši jsme mohli s mladými prožít biřmování arcibiskupem Janem Graubnerem, a také se nechat „vyhecovat“ k odpovědím, zda chceme nést živé evangelium do svých farností…

Krásnou tečkou konce setkání byla řada kněží, kteří zatarasili východy, aby se s každým osobně rozloučili a předali sladký dárek v krabičce s natištěným mottem setkání: „Ovocem Ducha je láska, radost a pokoj…“(Gal 5,22)

Manželé Nakvasilovi: Jsme moc rádi, že jsme mohli přijet na setkání rodin do Žďáru, abychom duchovně načerpali ve velkém společenství a za přítomnosti našich biskupů. I když jsme cestovali s naší roční dcerou, prožili jsme ve Žďáru krásnou slavnost, vytržení ze všedních dní. Po příjezdu už nás čekali přátelé z naší farnosti a měli pro nás připraveno místo i s dekou, takže jsme se cítili hned jako doma. V homilii nás oslovilo, jak je důležité být světlem a příkladem pro ostatní rodiny, zvláště pro svěřené nevěřící přátele a v tomto snažení i přes těžkosti vytrvat.

Díky dobře připravenému programu jsme mohli odpoledne zrelaxovat při pěkné procházce kolem zámeckého rybníka.

Celý článek

Patrika, Dáša, Michal M. a Petr se především kvůli pracovním povinnostem účastnili Žďáru od pátku odpoledne do neděle. Celostátního setkání se účastnili tak trochu stranou, měli zajištěné vlastní ubytování v autokempu za městem i vlastní stravu. Přestože vyvstávaly obavy, že díky čtyřkilometrové vzdálenosti od hlavního pódia budou odstrčeni od celého dění, tyto obavy se nepotvrdily. Skupinu zaujala atmosféra setkání, která se šířila celým městem. Na každém rohu bylo možno potkat osobu s tričkem CSM či minimálně nárameník (proužek na ruce identifikující účastníka CSM, který mu zároveň zajišťuje přístup na „ubytovnu“).

Zde jsou shrnuty postřehy:

Petr (23): Když jsem ještě dávno před vypuknutím akce zvažoval, zda jet či nikoliv, rozhodl jsem se kladně především proto, že jsem si dal za cíl poznat nové lidi, nové přátele. Tento cíl se nenaplnil, což je ale zcela pochopitelné, protože když přijedete do centra dění, které je již v plném proudu a navíc se ho účastníte tak napůl, nemůžete čekat zázraky. Potěšilo mě aspoň, že jsem se setkal s přáteli, kteří spolu se mnou úspěšně studují technickou školu a pro něž (stejně jak pro mě) se víra s vědou nedostávají do vzájemné kolize, jak to náruživě prezentují média, jejichž pracovníci často nemají o vědě ani páru (a vlastně ani o víře).

Velmi jsem sledoval mše a ještě více promluvy pana kardinála Duky, pana biskupa Cikrleho a pana arcibiskupa Graubnera. Šlo mně o to snažit se alespoň trochu poznat jejich charakter. Je sice pravda, že při jednom kázání nepoznáte charakter člověka, ale pokud má člověk určité charisma, je to poznat z každého jeho projevu. Proč mně šlo o to udělat si obrázek o jejich osobnosti? Jistě sledujete zpravodajství více než já. A v posledním hodně živým (a oblíbeným) tématem médií jsou církevní restituce. Vnímám to tak, že média dělají z římskokatolické církve největšího zloděje všech dob v čele právě s panem kardinálem Dukou. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych věřil všemu, co se děje ve zpravodajství, ale přecejenom jsem se chtěl utvrdit v tom, kým jsou naši církevní vedoucí. Setkání mně potvrdilo můj názor na situaci a dalo jednoznačnou odpověď. Člověk s obrovským charismatem nemůže být zároveň lhářem, podvodníkem a zlodějem.

Již po příjezdu z CSM jsem pátral na internetu po promluvách, které měli výše jmenovaní církevní představitelé, protože mě neuvěřitelně zaujaly a rád bych si je ještě několikrát přečetl.

Dáša (18): Žďár byl super zorganizovaný a je jen škoda, že taková akce je jen jednou za pět let.

Patrika (14): Když se mě někdo dřív zeptal, jestli pojedu na CSM, bez váhání jsem mu odpověděla, že ne. Nevěděla jsem, co od toho mám čekat a nechtělo se mi tam, protože bych tam neměla žádné bližší kamarádky a to, že se spalo na zemi taky nebylo nic moc. Když ale Dáša řekla, že pojede, začala jsem o tom uvažovat. Nakonec Petra napadlo, že bychom se mohli ubytovat v kempu. Nejdřív že budeme spát ve stanu a potom se domluvilo, že se bude spát v buňce (kterou jsem já rezervovala).

Na hlavní pódium jsme to měli hodně daleko

Celý článek