Zamyšlení na svátek Seslání Ducha Svatého:

Všeobecný užitek

 „Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

Když na slavnost Seslání Ducha Svatého zpíváme responsorium: „Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnov tvář země,“ tento rok asi zvlášť myslíme na koronavirus a vše, co je s tím spojené. A je to správné, vždyť potřebujeme, aby všechna rozhodnutí zodpovědných – ve společnosti i v Církvi – byla moudrá, vedena Duchem, uskutečňovaná pro náš časný i věčný život.

Musíme si však přitom uvědomit, že Boží Duch nepůsobí jako automat: my zavoláme a on jedná. Všimni si dnešního prvního čtení – když Duch Svatý sestoupil na apoštoly, šli do ulic a hlásali velké Boží skutky. Pokud chceme, aby Boží Duch jednal i dnes, tak se to nestane, pokud budeme sedět u televizorů nebo i v kostele. Jsme povoláni vstát, vykročit a vyjít k lidem a ohlašovat jim velké Boží skutky. Pokud bude třeba, i slovem.

Svatý Pavel v Listu Římanům (zvláště v 12. kapitole, ze které je i dnešní druhé čtení) zdůrazňuje, že dary Ducha jsou nám dány pro obecný užitek (viz v. 7). Ne pro naši osobní potěchu či radost, ale pro službu světu, ve kterém žijeme. Přesněji pro službu lidem, se kterými žijeme a setkáváme se. Nejde jen o běžnou péči například rodičů o děti či naopak. Jde o to, aby všechno naše jednání bylo naplněno Božím Duchem. Například večer si sedáš k televizoru a bezmyšlenkovitě přepínáš ovladačem z programu na program. Kladeš si otázku, zda je to jednání plné Ducha? Nebo v neděli ráno se ti nechce vstát a pak jedeš na mši rychle autem, abys nepřišel pozdě. Myslíš, že tě k tomu vede Boží Duch? Nechtěl od tebe, abys vstal včas a cestou do chrámu – pěšky – si připravoval srdce na slavení zpěvem hymnů, žalmů a duchovních písní spolu s rodinou nebo někým, koho cestou potkáš?

Boží Duch nás vždy vede k zájmu o lidi, o jejich věčný život. Ten jsme dostali při křtu, když jsme byli ponořeni – pokřtěni – do Otce i Syna i Ducha Svatého. Všimni si, že když se někoho zeptáš, jak se má, většinou dotyčný rozvine odpověď a mluví o tom, co dělal či dělá, jak se mu v tom daří či nedaří. Tak se mi srdci rodí myšlenka, že když se mě to nejblíže někdo zeptá, budu mluvit o tom, jak se má Ježíš ve mně. Vždyť jsem v něm ponořen, zakořeněn, na něm postaven… Možná si sám polož otázku: Jak se má Bůh v mém srdci? Jak žiji věčný život, který mám od křtu? A dělej klidně všechno to, co předtím – starej se o děti či vnoučata, o zahradu, o nákupy, o nemocného manžela, pracuj v zaměstnání, jen nezapomeň, že to vše je součástí věčného života.

Jsi Boží dítě. Boží Duch tě provází, ať chceš nebo nechceš. Pokud vědomě přijmeš jeho doprovod, bude se ti žít snadněji. Možná se okolnosti vůbec nezmění, dokonce se tvá situace navenek i zhorší, ale uvnitř budeš mít Boží pokoj. A