Pastýřský list Otce biskupa Vojtěcha

PASTÝŘSKÝ LIST OTCE BISKUPA VOJTĚCHA
V DOBĚ PANDEMIE KORONAVIRU COVID-19

  1. 3.2020

(Podle možností seznamte s tímto textem farníky a zveřejněte na farních webech.)

Milé sestry, milí bratři,

ještě před několika týdny by nikoho z nás nenapadlo, že budeme prožívat dobu mimo­řádných opatření bez možnosti běžného přijímání svátostí a budeme v kontaktu jen pro­střednictvím obrazovek elektronických médií a telefonů. Přesto nás má i toto netradiční prožívání postní doby a velikonočních svátků úžeji spojit s Ježíšem Kristem, který za nás zemřel, abychom mohli být připojeni k jeho vítězství nad zlem a hříchem. Proto pro nás může být i tento čas se všemi nejistotami vnějších okolností časem milostí a požehnání.

Svůj život ani běh světa nemáme nikdy zcela ve svých rukou.

Koronavirová doba ukazuje svět křehčí a zranitelnější víc, než jsme si doposud mys­leli, a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě pandemie potrvá a jak se bude vyvíjet. Ani jak dlouho budeme žít ve svých osobních i společných nejistotách a omezeních. Přinesla však už i něco velmi pozitivního – vlnu vzájemné solidarity a nejrůznější formy obětavé služby
a pomoci druhým v nasazení lékařů, zdravotních sester, policistů, hasičů, charitních pra­covníků, politiků i běžných občanů, kteří nezištně pracují a finančně přispívají pro dobro ostatních. Všem jim za to patří upřímné poděkování.

Děkuji ale také vám, rodinám, že jste napříč generacemi přijali nouzová opatření
a sdílíte tento čas mnohdy v malém izolovaném prostoru a ve specificky nastavených podmínkách se snažíte hledat nové cesty k sobě navzájem. Děkuji i vám, kteří tento čas prožíváte v osamocení, bez kontaktu s ostatními, a s obavami očekáváte další vývoj. Děkuji za vaši trpělivost, naději a modlitby.

Děkuji vám kněžím, jáhnům a duchovním společenstvím za modlitby, které jsou
v tomto čase nesmírně důležité.

Stará moudrost praví, že k tomu, aby se dílo dařilo, jsou potřeba trojí ruce. Jedny, které se za zdar celého díla modlí, druhé, které pomáhají a slouží, a třetí, které tuto službu podporují penězi. Pro věřící brněnské diecéze jsem vyhlásil na úterý 17. března citelný půst a možnost almužny na dobrý účel.

Nyní se obracím k širšímu společenství, ke všem lidem dobré vůle: Prosím, abychom se bez ohledu na vyznání a názorové postoje spojili v modlitbě jako děti jednoho Otce.
Na Květnou neděli 5. dubna v 11 hodin, kdy budou po celé brněnské diecézi znít kostelní zvony, se společně pomodleme Otče náš. Ať tato modlitba přispěje k vědomí, že k sobě přes nejrůznější rozdíly patříme. Zapomeňme na zlobu, svár, nenávist a všechna zkla­mání. Snažme se smířit a odpustit si navzájem a obraťme se k Bohu, který je i v těchto chvílích náš milující Otec. To bude nej­lepší přípravou na blížící se Velikonoce, na svátky smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.

Letošní Velikonoce budou neobvyklé. Po stránce vnější zcela určitě. Jestli po stránce vnitřní, to záleží na každém z nás.

Spolu s vámi se modlím a ze srdce vám všem žehnám.

Váš biskup Vojtěch

Celý článek

Svědectví lombardského lékaře

Svědectví lombardského lékaře
     Ani v tom nejhrůznějším snu bych si byl nedokázal představit, že bych mohl vidět a zažít, co se tady v naší nemocnici děje poslední tři týdny. Ta můra je v plném proudu, a ten proud je čím dál širší. Nejprve jich přišlo několik, pak desítky a potom stovky a teď už nejsme lékaři, ale stali jsme se třídiči u běžícího pásu a rozhodujeme, koho nechat žít a koho poslat domů zemřít, i když všichni ti lidé řádně platili italské daně.
     Ještě před dvěma týdny jsme byli s kolegy ateisté; bylo to normální, protože jsme lékaři a naučili jsme se, že věda vylučuje Boží přítomnost. Vždycky jsem se smál tomu, že rodiče chodili do kostela.
     Před devíti dny k nám přišel 75tiletý kněz. Byl to laskavý muž, měl vážné dýchací potíže, ale měl s sebou Bibli a udělal na nás dojem, když ji četl umírajícím a držel je za ruku. Všichni jsme byli unavení, psychicky i fyzicky vyčerpaní, když jsme měli čas ho poslouchat.
     Teď musíme přiznat, že jako lidské bytosti jsme dosáhli svých hranic, nemůžeme nechat každý den umírat více lidí. A jsme vyčerpaní, dva z našich kolegů už zemřeli a další jsou nakaženi. Došlo nám, že ať se člověk snaží jakkoli, neobejde se bez Boha, a požádali jsme ho o pomoc, když jsme měli pár volných minut. Mluvíme spolu a nemůžeme uvěřit, že my, dosud tvrdí ateisté, teď u něj každý den hledáme rovnováhu a prosíme Pána, aby nám pomohl vydržet, abychom se mohli starat o nemocné. Sedmdesátipětiletý kněz zemřel včera. Přestože zde za tři týdny měl přes 120 úmrtí a všichni jsme byli vyčerpaní a zničení, navzdory okolnostem a našim potížím se mu podařilo přinést nám KLID, jaký jsme nikdy nedoufali najít.
     Pastýř odešel k Pánu a my ho budeme brzy následovat, jestli to takhle půjde dál. Nebyl jsem doma 6 dní, ani nevím, kdy jsem naposledy jedl, a uznávám svou bezmocnost na zemi a chci do posledního dechu pomáhat ostatním. Jsem rád, že jsem se vrátil k Bohu, když jsem obklopen utrpením a smrtí svých bližních.
Vyprávění Juliana Urbana, 38letého lékaře v Lombardii, zapsal Gianni Giardinelli
zaznělo 25. 3. v „živém vysílání“ na tv Noe.
Celý článek