Pouti rodin se zúčastnilo zhruba pět rodin z břeclavské farnosti. Zde jsou postřehy:
Manželé Haladyovi: Katecheze otce biskupa Posáda byla moc zajímavá, ale je fakt, že dopolední program byl pro malé děti náročný. Naštěstí si našly pro rozptýlení s kamarády z farnosti.
Odpolední program byl moc pěkně připravený. Absolvovali jsme spolu s dalšími přáteli z farnosti trasu kolem rybníka, kde děti skvěle pobavilo představení Křemílka a Vochomůrky.
Manželé Kyliánovi: Na pouť rodin jsme se moc těšili. Přijeli jsme už v pátek večer, a tak jsme stihli alespoň část mše o smíření s kardinálem Dominikem Dukou. Měli jsme radost, že jsme na velkém setkání potkali mnoho dávných přátel. Velká setkání mládeže, národní i celosvětová, kterých jsme se v devadesátých letech účastnili, nás hodně pozitivně ovlivnili. Byli jsme proto rádi, že jela na setkání naše dcera. I když bylo velmi zvláštní přijet ne jako účastník či organizátor, ale jako rodič.
Zdravili jsme se i s otcem biskupem Pavlem Posádem, který na Břeclav pěkně vzpomínal a všechny pozdravuje.
Sobotní program pro rodiny mladí výborně připravili, sice bylo horko, ale v dešti by nám bylo mnohem hůř. Byli jsme rádi, že z Břeclavi nás přijelo pět rodin a potkali jsme tam také Lanžhotčany, s nimiž jsme plánovali autobus. Škoda, že nás nebylo víc, třeba se to podaří příští rok.
Otec Vojtěch Cikrle měl pro všechny slova povzbuzení. Společně jsme v modlitbě prosili o hodně Darů shůry pro nový školní rok (uf, prázdniny nějak utekly…).
Pro ty, kteří nemuseli s malými dětmi spěchat domů, byla nádherným zakončením dne večerní adorace.
Při nedělní mši jsme mohli s mladými prožít biřmování arcibiskupem Janem Graubnerem, a také se nechat „vyhecovat“ k odpovědím, zda chceme nést živé evangelium do svých farností…
Krásnou tečkou konce setkání byla řada kněží, kteří zatarasili východy, aby se s každým osobně rozloučili a předali sladký dárek v krabičce s natištěným mottem setkání: „Ovocem Ducha je láska, radost a pokoj…“(Gal 5,22)
Manželé Nakvasilovi: Jsme moc rádi, že jsme mohli přijet na setkání rodin do Žďáru, abychom duchovně načerpali ve velkém společenství a za přítomnosti našich biskupů. I když jsme cestovali s naší roční dcerou, prožili jsme ve Žďáru krásnou slavnost, vytržení ze všedních dní. Po příjezdu už nás čekali přátelé z naší farnosti a měli pro nás připraveno místo i s dekou, takže jsme se cítili hned jako doma. V homilii nás oslovilo, jak je důležité být světlem a příkladem pro ostatní rodiny, zvláště pro svěřené nevěřící přátele a v tomto snažení i přes těžkosti vytrvat.
Díky dobře připravenému programu jsme mohli odpoledne zrelaxovat při pěkné procházce kolem zámeckého rybníka.
Napsat komentář