Patrika, Dáša, Michal M. a Petr se především kvůli pracovním povinnostem účastnili Žďáru od pátku odpoledne do neděle. Celostátního setkání se účastnili tak trochu stranou, měli zajištěné vlastní ubytování v autokempu za městem i vlastní stravu. Přestože vyvstávaly obavy, že díky čtyřkilometrové vzdálenosti od hlavního pódia budou odstrčeni od celého dění, tyto obavy se nepotvrdily. Skupinu zaujala atmosféra setkání, která se šířila celým městem. Na každém rohu bylo možno potkat osobu s tričkem CSM či minimálně nárameník (proužek na ruce identifikující účastníka CSM, který mu zároveň zajišťuje přístup na „ubytovnu“).
Zde jsou shrnuty postřehy:
Petr (23): Když jsem ještě dávno před vypuknutím akce zvažoval, zda jet či nikoliv, rozhodl jsem se kladně především proto, že jsem si dal za cíl poznat nové lidi, nové přátele. Tento cíl se nenaplnil, což je ale zcela pochopitelné, protože když přijedete do centra dění, které je již v plném proudu a navíc se ho účastníte tak napůl, nemůžete čekat zázraky. Potěšilo mě aspoň, že jsem se setkal s přáteli, kteří spolu se mnou úspěšně studují technickou školu a pro něž (stejně jak pro mě) se víra s vědou nedostávají do vzájemné kolize, jak to náruživě prezentují média, jejichž pracovníci často nemají o vědě ani páru (a vlastně ani o víře).
Velmi jsem sledoval mše a ještě více promluvy pana kardinála Duky, pana biskupa Cikrleho a pana arcibiskupa Graubnera. Šlo mně o to snažit se alespoň trochu poznat jejich charakter. Je sice pravda, že při jednom kázání nepoznáte charakter člověka, ale pokud má člověk určité charisma, je to poznat z každého jeho projevu. Proč mně šlo o to udělat si obrázek o jejich osobnosti? Jistě sledujete zpravodajství více než já. A v posledním hodně živým (a oblíbeným) tématem médií jsou církevní restituce. Vnímám to tak, že média dělají z římskokatolické církve největšího zloděje všech dob v čele právě s panem kardinálem Dukou. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych věřil všemu, co se děje ve zpravodajství, ale přecejenom jsem se chtěl utvrdit v tom, kým jsou naši církevní vedoucí. Setkání mně potvrdilo můj názor na situaci a dalo jednoznačnou odpověď. Člověk s obrovským charismatem nemůže být zároveň lhářem, podvodníkem a zlodějem.
Již po příjezdu z CSM jsem pátral na internetu po promluvách, které měli výše jmenovaní církevní představitelé, protože mě neuvěřitelně zaujaly a rád bych si je ještě několikrát přečetl.
Dáša (18): Žďár byl super zorganizovaný a je jen škoda, že taková akce je jen jednou za pět let.
Patrika (14): Když se mě někdo dřív zeptal, jestli pojedu na CSM, bez váhání jsem mu odpověděla, že ne. Nevěděla jsem, co od toho mám čekat a nechtělo se mi tam, protože bych tam neměla žádné bližší kamarádky a to, že se spalo na zemi taky nebylo nic moc. Když ale Dáša řekla, že pojede, začala jsem o tom uvažovat. Nakonec Petra napadlo, že bychom se mohli ubytovat v kempu. Nejdřív že budeme spát ve stanu a potom se domluvilo, že se bude spát v buňce (kterou jsem já rezervovala).
Na hlavní pódium jsme to měli hodně daleko a na každou akci jsme přišli trochu pozdě (kromě páteční a nedělní mše), ale i tak se tam dalo sednout a vůbec mi to nevadilo. Za pět let jedu znovu (pokud to nebude třeba někde Ústí nad Labem).
Po celou dobu pobytu jsme měli společnost, kterou obstarával Marek. Jeho společnost nás obohatila, a to především díky tomu, že byl ve Žďáru po celou dobu, ale i díky jeho umluvenosti.
Napsat komentář