Autor: Otec

Svědectví lombardského lékaře

Svědectví lombardského lékaře
     Ani v tom nejhrůznějším snu bych si byl nedokázal představit, že bych mohl vidět a zažít, co se tady v naší nemocnici děje poslední tři týdny. Ta můra je v plném proudu, a ten proud je čím dál širší. Nejprve jich přišlo několik, pak desítky a potom stovky a teď už nejsme lékaři, ale stali jsme se třídiči u běžícího pásu a rozhodujeme, koho nechat žít a koho poslat domů zemřít, i když všichni ti lidé řádně platili italské daně.
     Ještě před dvěma týdny jsme byli s kolegy ateisté; bylo to normální, protože jsme lékaři a naučili jsme se, že věda vylučuje Boží přítomnost. Vždycky jsem se smál tomu, že rodiče chodili do kostela.
     Před devíti dny k nám přišel 75tiletý kněz. Byl to laskavý muž, měl vážné dýchací potíže, ale měl s sebou Bibli a udělal na nás dojem, když ji četl umírajícím a držel je za ruku. Všichni jsme byli unavení, psychicky i fyzicky vyčerpaní, když jsme měli čas ho poslouchat.
     Teď musíme přiznat, že jako lidské bytosti jsme dosáhli svých hranic, nemůžeme nechat každý den umírat více lidí. A jsme vyčerpaní, dva z našich kolegů už zemřeli a další jsou nakaženi. Došlo nám, že ať se člověk snaží jakkoli, neobejde se bez Boha, a požádali jsme ho o pomoc, když jsme měli pár volných minut. Mluvíme spolu a nemůžeme uvěřit, že my, dosud tvrdí ateisté, teď u něj každý den hledáme rovnováhu a prosíme Pána, aby nám pomohl vydržet, abychom se mohli starat o nemocné. Sedmdesátipětiletý kněz zemřel včera. Přestože zde za tři týdny měl přes 120 úmrtí a všichni jsme byli vyčerpaní a zničení, navzdory okolnostem a našim potížím se mu podařilo přinést nám KLID, jaký jsme nikdy nedoufali najít.
     Pastýř odešel k Pánu a my ho budeme brzy následovat, jestli to takhle půjde dál. Nebyl jsem doma 6 dní, ani nevím, kdy jsem naposledy jedl, a uznávám svou bezmocnost na zemi a chci do posledního dechu pomáhat ostatním. Jsem rád, že jsem se vrátil k Bohu, když jsem obklopen utrpením a smrtí svých bližních.
Vyprávění Juliana Urbana, 38letého lékaře v Lombardii, zapsal Gianni Giardinelli
zaznělo 25. 3. v „živém vysílání“ na tv Noe.
Celý článek

Rozhodnutí biskupa Vojtěcha Cikrleho pro brněnskou diecézi v souvislosti s pandemií koronaviru COVID-19

Rozhodnutí biskupa Vojtěcha Cikrleho pro brněnskou diecézi v souvislosti s pandemií koronaviru COVID-19

Milé sestry, milí bratři,

vzhledem k aktuálnímu vývoji pandemie koronaviru COVID-19 a v návaznosti na nouzový stav vyhlášený vládou, vydávám toto rozhodnutí:

Od dnešního dne (čtvrtek 12. března 2020) od 14.00 hodin se až do odvolání ruší všechny (tedy nejen nedělní) bohoslužby, společné pobožnosti, duchovní obnovy, modlitební setkání a jiná shromáždění v kostelích, kaplích a jiných prostorách Římskokatolické církve na území brněnské diecéze. Kněží budou slavit mše svaté bez účasti lidu na úmysly, na které by byly slouženy veřejně.

Nadále platí, že po dobu trvání mimořádných opatření uděluji dispens od osobní účasti na nedělní bohoslužbě. V tomto případě je možné Ježíše Krista přijímat duchovně, tedy vyjádřením touhy po jeho přijetí a spojením se s ním v duchovní jednotě. Kostely podle místních možností mohou zůstat otevřené pro osobní modlitbu.

Situaci, kterou nyní prožíváme a která přináší dočasné odloučení od setkání s Ježíšem Kristem ve svátostech, přijměme i jako nabídku a výzvu. Může být například cestou k tomu, abychom si uvědomili, jak velkým darem jsou pro nás svátosti i ti, kteří je udělují. Prosím, přijměme tuto situaci jako rodina, které není lhostejné, co prožívá ten druhý. Nehledejme výhody pro sebe, nechtějme obejít bezpečnostní opatření či rozhodnutí. Nereptejme. Přijměme letošní výjimečnou postní dobu jako účast na Kristově křížové cestě, která byla nutnou součástí jeho vítězství. Připomínám i dnes, abychom se vrátili k domácí četbě Písma a ke společným modlitbám v rodinách, například s využitím Kancionálu.

Prosím každého z vás, abychom se spojili každý večer ve 20.00 hodin modlitbou růžence. Ať je tato modlitba nesena úmyslem na zastavení pandemie koronaviru a k ochraně našich rodin. A ještě vás vybízím k vědomému a citelnému celodennímu postu, případně k almužně na dobrý účel, a to v úterý 17. března. Tento den budu takto prožívat spolu s vámi.

Připomínám také možnost sledování přenosů bohoslužeb v médiích (například Radio Proglas a Televize Noe je vysílají každý den).

Milí sestry a bratři, nepropadejme panice a malomyslnosti, i v této době je milující Bůh s námi.

Žehná   Váš biskup  Vojtěch

Brno, 12. 3. 2020

Celý článek

Homilie sv. Otce na Slavnost Tří králů

Pokud se člověk neklaní Bohu, klaní se svému já

Homilie papeže na slavnost Zjevení Páně, 6. ledna, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

V evangeliu (Mt 2,1-12) jsme slyšeli, jak mudrci vyjevují svůj úmysl: »Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit« (Mt 2,1-12). Klanění je cílem jejich cesty, cílem jejich pouti. A skutečně, když přišli do Betléma, »spatřili dítě s jeho matkou, padli na zem a klaněli se mu« (v.11). Ztratíme-li smysl pro klanění, ztratíme směr křesťanského života, který vede k Pánu, nikoli k nám. To je riziko, před nímž nás varuje evangelium, jež nám vedle mudrců ukazuje také osoby, které se nedovedou klanět.

Především je to král Herodes, který používá sloveso poklonit se zavádějícím způsobem. Žádá totiž mudrce, aby jej informovali o místě, kde se Dítě nachází, »abych se mu – jak říká – také přišel poklonit« (v.8). Herodes se však klaněl pouze sobě a proto se lží chtěl zbavit Dítěte. Čemu nás to učí? Že pokud se člověk neklaní Bohu, klaní se svému já. I křesťanský život, pokud se  neklaní Pánu, může být zdvořilým způsobem, jak se utvrzovat ve svojí znamenitosti. Takoví křesťané nedovedou adorovat, neumějí se modlit klaněním. Existuje vážné nebezpečí sloužit si Bohem a nesloužit Bohu. Kolikrát jen jsme zájmy evangelia zaměnili za ty svoje, kolikrát jen jsme svoji pohodlnost zastírali svojí zbožností, kolikrát jen jsme Boží moc, spočívající ve službě druhým, směšovali se světskou mocí, která slouží sama sobě!

Kromě Heroda jsou v evangeliu další osoby, které se nedovedou klanět: velekněží a učitelé lidu. Ukazují Herodovi s maximální přesností místo, kde se má narodit Mesiáš, tedy v Betlémě v Judsku (srov. v. 5). Znají proroctví a přesně je citují. Velcí teologové vědí, kam jít, ale nejdou tam. I z toho si můžeme vzít poučení. V křesťanském životě nestačí vědět. Není možné poznat Boha, aniž bychom vyšli ze sebe, setkali se a klaněli. Teologie a pastorační výkonnost jsou málo nebo nejsou vůbec platné, pokud se nepokleká a nejedná, jako to činili mudrcové, kteří nebyli jen rozvážnými organizátory cesty, nýbrž putovali a klaněli se. Klanění vyjevuje, že víra není pouhý souhrn krásných nauk, nýbrž vztah lásky k živé Osobě. Ve vztahu k Ježíši poznáváme Jeho tvář. Klaněním objevíme, že křesťanský život je milostný příběh, kde nestačí jen správné ideje, nýbrž je zapotřebí  klást na první místo Boha, jako to činí zamilovaný s osobou, kterou miluje. Taková má být církev, totiž zamilovaná ctitelka svého Ženicha Ježíše.

Na začátku roku znovu objevme klanění (adoraci) jako požadavek víry. Pokud budeme poklekat před Ježíšem, přemůžeme pokušení jít si každý svou vlastní cestou. Klanění je totiž exodem z toho největšího otroctví, kterým je otročení sobě. Klanět se znamená klást do středu Pána, abychom se nesoustředili na sebe. Znamená to dát věcem správný řád a ponechat Bohu první místo. Klanět se znamená upřednostňovat Boží plány před svým časem, svými právy a svým prostorem. Znamená to osvojit si učení Písma: »Pánu, svému Bohu se budeš klanět« (Mt 4,10). Klanět se svému Bohu

Celý článek