Římskokatolická farnost Břeclav

Apoštolská penitenciárie, kromě dekretu o plnomocných odpustcích, vydala pro situaci současné pandemie také nótu
o svátosti smíření.

1. Konstatuje v ní, že vzhledem ke krizové situaci, která nastala v některých lokalitách, by bylo možné případně použít ustanovení Kodexu kanonického práva (kán. 961 § 1, 2° CIC) o „rozhřešení více kajícníků najednou bez před­chozího jednotlivého vyznání, … jestliže nastala závažná nutnost“, přičemž „jakákoli další specifikace je svěřena posouzení a rozhodnutí diecézního biskupa“.
2. Nóta zdůrazňuje, že i v době nemoci COVID-19 má být svátost smíření udělována podle norem univerzálního kano­nického práva a v souladu s ustanoveními Ordo Paenitentiae [Obřady pokání] (srov. Katechismus katolické církve č. 1484).
3. Momentálně se nacházíme v situaci, kdy je z morálního hlediska důležité myslet především na zdraví věřících
   i všech obyvatel naší země, i na vlastní zdraví, a kdy z důvodů vládního nařízení není dovoleno shromažďování, tedy ani veřejné bohoslužby či tzv. „společné“ svaté zpovědi.
4. Po dobu trvání restriktivních opatření požádejme věřící, aby s ohledem na pandemii pokud možno odložili svátost smíření na dobu, až budou opatření zrušena, a prozatím využili možnosti dosáhnout odpuštění hříchů prostřednic­tvím dokonalé lítosti. Papež František mluví v tomto případě o „zpovědi touhy“.
5. Proto nóta připomíná, že vzhledem k tomu, že se jednotliví věřící ocitli v bolestné situaci, kdy není většinou možné přijímat svátostné rozhřešení, existuje stále mimořádná možnost získat odpuštění hříchů, a to i smrtelných, dokona­lou lítostí vycházející z lásky k Bohu milovanému nade všechno, vyjádřenou upřímnou žádostí o odpuštění (takovou, jakou je kajícník v této chvíli schopen projevit) a doprovázenou pevným předsevzetím jít ke svátostné zpovědi, jak­mile to bude možné (srov. KKC č. 1452).

 

6. Pokud by někdo z věřících jednotlivě požádal o svátost smíření, jsme povinni mu vyhovět, ovšem s tím, že kněz
   i kajícník zachovají příslušná bezpečností opatření, tj. prostorné místo mimo zpovědnici (kostel, boční kaple, sakristie), dodržení dostatečné vzdálenosti, použití ochranných roušek, a to tak, aby nebylo ohroženo zachování zpovědního tajemství a byla zachována patřičná diskrétnost.
7. Zpověď přes telefon nebo prostřednictvím moderních komunikačních prostředků je naprosto nepřípustná. Povaha svátosti smíření, stejně jako všech ostatních svátostí, zahrnuje osobní a eklesiální setkání s Ježíšem Kristem, který je Slovo, jež se stalo tělem. Virtuální realita nikdy nemůže nahradit realitu vtělení, jak zdůrazňuje dokument Papežské rady pro hromadné sdělovací prostředky Církev a internet: „Virtuální realita nemůže nahradit reálnou přítomnost Krista v eucharistii, svátostnou podstatu dalších svátostí, ani podíl na náboženském životě uvnitř spole­čenství lidí. Na internetu není možné přijímat svátosti.“ A kromě toho by telefonický hovor nebo on-line setkání mohly být ohrožením soukromí, anonymity a především zpovědního tajemství.
8. Pokud jde o hromadné rozhřešení bez předchozího individuálního vyznání, lze je udělit jen tehdy, když hrozí bezprostřední nebezpečí smrti a není dostatek času na vyslechnutí zpovědí jednotlivých kajícníků (srov. kán. 961 § 1, 1°), nebo když nastala závažná nutnost (srov. kán. 961 § 1, 2°).
9. Ačkoli Apoštolská penitenciárie konstatuje, že „má za to, že zejména v místech nejvíce postižených pandemickou nákazou … se mohou vyskytovat případy závažné nutnosti zmíněné ve výše uvedeném kán. 961 § 2, 2°“, území

Celý článek

PASTÝŘSKÝ LIST OTCE BISKUPA VOJTĚCHA
V DOBĚ PANDEMIE KORONAVIRU COVID-19

31. 3.2020

(Podle možností seznamte s tímto textem farníky a zveřejněte na farních webech.)

Milé sestry, milí bratři,

ještě před několika týdny by nikoho z nás nenapadlo, že budeme prožívat dobu mimo­řádných opatření bez možnosti běžného přijímání svátostí a budeme v kontaktu jen pro­střednictvím obrazovek elektronických médií a telefonů. Přesto nás má i toto netradiční prožívání postní doby a velikonočních svátků úžeji spojit s Ježíšem Kristem, který za nás zemřel, abychom mohli být připojeni k jeho vítězství nad zlem a hříchem. Proto pro nás může být i tento čas se všemi nejistotami vnějších okolností časem milostí a požehnání.

Svůj život ani běh světa nemáme nikdy zcela ve svých rukou.

Koronavirová doba ukazuje svět křehčí a zranitelnější víc, než jsme si doposud mys­leli, a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě pandemie potrvá a jak se bude vyvíjet. Ani jak dlouho budeme žít ve svých osobních i společných nejistotách a omezeních. Přinesla však už i něco velmi pozitivního – vlnu vzájemné solidarity a nejrůznější formy obětavé služby
a pomoci druhým v nasazení lékařů, zdravotních sester, policistů, hasičů, charitních pra­covníků, politiků i běžných občanů, kteří nezištně pracují a finančně přispívají pro dobro ostatních. Všem jim za to patří upřímné poděkování.

Děkuji ale také vám, rodinám, že jste napříč generacemi přijali nouzová opatření
a sdílíte tento čas mnohdy v malém izolovaném prostoru a ve specificky nastavených podmínkách se snažíte hledat nové cesty k sobě navzájem. Děkuji i vám, kteří tento čas prožíváte v osamocení, bez kontaktu s ostatními, a s obavami očekáváte další vývoj. Děkuji za vaši trpělivost, naději a modlitby.

Děkuji vám kněžím, jáhnům a duchovním společenstvím za modlitby, které jsou
v tomto čase nesmírně důležité.

Stará moudrost praví, že k tomu, aby se dílo dařilo, jsou potřeba trojí ruce. Jedny, které se za zdar celého díla modlí, druhé, které pomáhají a slouží, a třetí, které tuto službu podporují penězi. Pro věřící brněnské diecéze jsem vyhlásil na úterý 17. března citelný půst a možnost almužny na dobrý účel.

Nyní se obracím k širšímu společenství, ke všem lidem dobré vůle: Prosím, abychom se bez ohledu na vyznání a názorové postoje spojili v modlitbě jako děti jednoho Otce.
Na Květnou neděli 5. dubna v 11 hodin, kdy budou po celé brněnské diecézi znít kostelní zvony, se společně pomodleme Otče náš. Ať tato modlitba přispěje k vědomí, že k sobě přes nejrůznější rozdíly patříme. Zapomeňme na zlobu, svár, nenávist a všechna zkla­mání. Snažme se smířit a odpustit si navzájem a obraťme se k Bohu, který je i v těchto chvílích náš milující Otec. To bude nej­lepší přípravou na blížící se Velikonoce, na svátky smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.

Letošní Velikonoce budou neobvyklé. Po stránce vnější zcela určitě. Jestli po stránce vnitřní, to záleží na každém z nás.

Spolu s vámi se modlím a ze srdce vám všem žehnám.

Váš biskup Vojtěch

Celý článek

Celý článek